Občas se mě na to na turnusech ptáte, nikdy tomu ale nevěříte. Ptáte se, jak jsem se dostal k Ambroziádě, jestli jsem byl někdy praktikant, kde jsem se naučil točit filmy, moderovat a jak se člověk vlastně stane vedoucím turnusu. Je to dlouhý příběh, který zatím neskončil. Tak si dejte kafe, nebo nanuka a směle do toho!
A jak ty ses k nám vlastně dostal?
Odehrál jsem jedno jediné divadelní představení a už jsem věděl, že chci být herec. Ale kde začít? A tak jsem našel Ambroziádu. Měl jsem strach, že jsem na to už trochu starej, bylo mi čerstvě 18. Pan prezident mě ale osobně v emailu ubezpečil, že to bude v pohodě. A tak jsem jel. Nejdřív se ptali, kde mám rodiče, a když pochopili, že jsem vlastně dospělý a účastnickou kartu si podepíšu sám, zavedli mě do vyklizené třídy, kde uprostřed na lavici seděl kluk. Nebyl to nikdo jiný než, v té době slavný z videa Facebook vs. Realita, Michal Šodek! „Tak, teď ale nevím, jestli je to fakt idiot, nebo jen dobrej herec!“ blesklo mi hlavou. Ať už je to, jak chce, ukázal mi, kde jsou sprchy, kde je jídelna, jak to celý funguje a kdo je kdo. Do třídy se postupně nahrnuli malí kluci a já netušil, co tam budu týden s těma dětma a Michalem dělat. O chvíli později jsem při rozřazování do skupin zjistil, že jsem ve skupině se samýma pěknýma holkama (a Michalem) a pochopil jsem, že to bude fajn. A taky že bylo! Velmi rychle jsem tu pochopil, že herec nikdy nebudu, ale věděl jsem, že to vlastně vůbec nevadí.
Jasně, že jsem byl praktikant!
Do Ambroziády jsem se zamiloval. Všem bylo jedno, že se stydím. Všem bylo jedno, kdo jsem. Měli mě rádi. Nebo mi to tak aspoň přišlo. Začal jsem jezdit kam to jen šlo, a tak se ze mě o rok později stal praktikant. Hradecké turnusy se tehdy přesunuly kvůli rekonstrukci do Chlumce nad Cidlinou. Přátelé, v Chlumci mají kuchyni ve sklepě. Dovede si představit, kolik jsme toho za ten týden odnosili nahoru a dolů? Tehdy to byla fakt tvrdá práce. „Nemám tě odvézt domů?“ Ptal se mě na závěrečném programu můj tatínek, když přijel vyzvednout ségru Denisu. Drhnul jsem u výdeje jídla příbory v jarové vodě a vypadal, že umřu. Možná, že kdybych tenkrát nezatnul zuby, neznáme se.
Oddílový vedoucí Daniel Kupsa
Píše se rok 2013 a já dostávám nabídku stát se oddílovým vedoucím. Je to nová funkce tak, jak ji doposud účastníci neznají. Jsem hrdý! Budu průkopník něčeho nového. Asi jsem ty příbory drhnul fakt dobře, když si mě vybrali! Anebo je prostě jen divný být praktikant, když je ti 20. Ambroziáda se přesunula do Jaroměře. (ty rekonstrukce jsou fakt jak mor i dnes!) a já se stal oddílovým vedoucím ve filmové třídě Anity Baselové. Natočili jsme film Hups, tak to se nepovedlo. Strašně rád na to období vzpomínám. Byl to začátek něčeho velkýho. „Za týden v Brně budeš točit a stříhat Minuty, Dane,“ řekl mi Lukáš na konci turnusu. Tehdy netušil, že to neumím. A tak jsem se to během toho týdne naučil. Nikdo to tehdy nepoznal a dneska mě to občas živí.
7 turnusů? Není problém!
Blížilo se léto 2014 a já věděl, že ho chci strávit s Ambroziádou. Byl jsem lektor mediální třídy a uměl natočit film. Upsal jsem se na 7 turnusů v řadě a zažil nejkrásnější léto svého života. No fakt! Tolik nových zážitků, zkušeností, úžasných lidí, lásky, radosti, smutku, nadšení, sluníčka, trapasů a Alfího vynikajících ryb jsem nikdy předtím ani potom už nezažil. Každá jedna minuta toho léta byla jedinečná a stála za to! S Anitou jsme natočili film Za Branou, který v té době trhal na YouTube rekordy a do dneška je to jeden z nejsledovanějších filmů na našem kanálu. Vytvořil jsem nespočet Minut a reportáží a poznal přátele na celý život.
Jakub -Vladislav Štrejn na scénu!
Pamatuju si, jak jsme na Podzimní Ambroziádě 2014 s Anitou točili film Blik, cvak, příjem. Tehdy jsem poprvé točil foťákem. Byl to Canon 550D a já poznal, co je to hloubka ostrosti. Možná se tomu teď smějete, ale tehdy to byl malej zázrak! Poznal jsem při tom super partu. Legendární duo Šindelář + Šlechta. Mimochodem, kluci se na vás těší letos ve Městě Touškov – povedou s Vojtou Šárou filmovou třídu! Následující léto jsem už točil jako o závod. Z té doby bych chtěl vypíchnout film Princess Rulez: Síla klacku, na kterém jsme pracovali s Romanem Kejklíčkem v Chorvatsku. Natočil jsem taky spousty dalších minut a na podzim pak přišly na řadu Čínské byliny. To léto jsem taky poprvé vedl skupinu praktikantů. A uhodnete, kdo byl mezi nimi? Hádáte správně, byl to Jakub-Vladislav Štrejn! Ambroziáda mi dala krom všeho ostatního i nejlepšího přítele. Jakub by namítal, že to bylo komplikovanější, a to hlavní se nestalo tak úplně na Ambroziádě, ale to už je zase jinej příběh.
Zástupce hlavního vedoucího
Rok 2016 jsme odstartovali filmem Vůně letu. Ten není speciální jen tím, že tam Pavel Šindelář podává excelentní výkon, ale taky tím, že jsem krom natáčení filmu celý jarní turnus vedl. Bylo tam asi 25 dětí a neměli jsme kuchaře. Nebudu lhát, skoro jsem nespal. Zase jsem se pak upsal na celé léto a vznikly filmy jako Výlet, Hranice okamžiku nebo Múzy král ze základky, který dnes už má přes 1 000 000 zhlédnutí. Taky jsem byl aktivní ve vedení turnusů. V Praze a Horní Bříze jsem dělal hlavním vedoucím zástupce. V Horní Bříze jsme s Jindrou Kavinou a Jakubem položili základy dnešním turnusům ve městě Touškov. Teda, Jindra položil, my jen pomáhali. Na podzim jsme pak s Jakubem natočili v Brně film Brutus Dutus.
Přemysl Vrtulka a Podzimní Ambroziáda v Brně
V roce 2017 vznikl můj nejoblíbenější film. Jestli jste ho neviděli, pusťte si ho. Jestli jste ho viděli, podívejte se znovu. Přemysl Vrtulka: Nikdy nelíbej, nikdy je zkrátka srdcovka. S Mírou Škodou jsme to léto v Hradci Králové natočili nejlepší sérii minut, kterou jsem kdy dal dohromady a do dneška na ní rád vzpomínám. A taky jsem poprvé vedl větší turnus. Podzimní Ambroziáda v Brně poznala, co to je, když ji vede duo Kupsa + Hrazdílková. Myslím, že tam na nás vzpomínají do dneška. Užili jsme si spoustu zábavy a zamilovali si pana školníka. Nejen proto, že spravil dveře, co jsme rozbili. Jo a taky jsem v tom roce začal pracovat. Moje studentská léta byla ta tam a já se i díky práci pro Ambroziádu stal specialistou na sociální sítě v marketingové agentuře In creative. Později jsem tam i založil video oddělení. Kdyby jen věděli, jak jsem se učil stříhat.
Naše programy tu slyší celá Dýšina
Rok 2018 se už nesl spíš v duchu vedení turnusů nežli šíleného natáčení. Vyzkoušel jsem si pokročilý turnus v Liberci, kde vzniknul film Táhněte do ráje, bouráci. Doufám, že Liberec letos bude zase a těším se! V Praze jsme natočili velmi volné pokračování Přemyslu Vrtulkovi – A tak jsem to zase nestihnul. Nepoznali jste, že to na sebe navazuje? Pusťte si ty filmy ještě jednou za sebou a hledejte drobné detaily! Tím nejzásadnějším z celého léta pro mě byl ale turnus v Dýšině. Můj první velký oficiální turnus se vším všudy! Tam jsem teprve pochopil, jak obrovská je to zodpovědnost, mít celý turnus na starost. Na konci jsem ale taky poznal, jak nádherný je to pocit, když to všechno dobře dopadne a všichni se na konci objímáte. V tu chvíli člověk prostě ví, že to má smysl. Pamatujete na Dýšina song?
Město Touškov
Minulé léto jsme v Praze natočili Běhny. Těžko říct, jestli je to názvem, nebo kvalitou, ale na YouTube ten film docela frčel. Dokonce získal cenu na FAFu. V Liberci jsme s Jakubem natočili pohádku O Sergejovi a králově raketě a nechali jsme odletět Ještěd. Ale co se stalo hlavně? Ambroziáda ve Městě Touškov. Můj doposud největší zážitek. Až na pár drobností (a ty vyladíme letos, to si pište!) se mi povedlo uspořádat turnus naprosto podle mých představ. Už Dýšina rok předtím měla úžasnou atmosféru, ale tohle jsem zažil poprvé. Tímto děkuju vám všem, co do Touškova jezdíte a moc se na vás těším i letos! Místa rychle mizí, tak se rychle přihlaste na www.ambroziada.cz
Sen jménem Ambrozia
Je to už dávno, co jsem na Ambroziádu přijel poprvé. Vím, jak se cítí účastník, když brečí na konci turnusu, že nechce domů. Vím, jak občas bolí být praktikantem. Vím, jaký má strach oddílák, když se nemůže dopočítat dětí. Zbožňuju pocit, když vzniká nový scénář a žasnu nad nápady účastníků. Vím, jaký je to mít strach, jestli bude dost jídla a jestli praktikanti vytřeli záchod. Vím, že nést na bedrech celý turnus je sakra zodpovědnost, ale že to za to stojí. Znám ten opojný pocit, když to všechno skončí a nikomu se nechce domů.
Vím ale i jaké to je, ztratit dobrého přítele a vzor. Ambroziáda není jen sen, je to kus života. Do značné míry definuje to, kdo jsem. Věřím, že se mi daří jí to postupně vracet tím, že ji pomáhám budovat dál. Jsem vděčný za všechny lidi, které jsem na té jízdě z kopce poznal. Děkuju vám všem a děkuju i tam nahoru Lukášovi, že já jsem já, a ne ten kluk, co se bál koupit si nanuk. Věřím a slibuju, že ta jízda ještě z daleka nekončí.
Těším se na vás všechny v létě!