Když jsem jel poprvé na Ambroziádu, myslel jsem si, že to je další tábor, na který pojedu jednou, maximálně dvakrát, a pak pojedu zase na jiný. Ale ono ne.
Ahoj, pokud mě neznáte, což spíše ne, tak jsem František, student SŠ a účastník nespočtu Ambroziád, na které jezdím již 5 let. Jak jsem zde nakousnul, tehdy ještě (v mých 11 letech) nebyla Ambroziáda jedinou akcí, na kterou jsem jezdil. V té době jsem jezdil na skautské tábory, soustředění, různorodé dětské tábory a různé sportovní a technické příměstské tábory. Ačkoliv jsem byl, a ještě pravděpodobně jsem, takové táborové dítě, nejvíce mě stejně bavily tábory s technickou tematikou, s hrami a různými tehdejšími inovacemi. Jenomže tu byla ještě jedna aktivita která mě bavila, naplňovala, ale na tu jsme žádný tábor neznali, a to bylo herectví a hlavně filmy!
V roce 2014, rok před první Ambroziádou, jsem začal chodit do dramaťáku, který navštěvuji dodnes, takže prázdné místo pro herectví bylo vyplněno. Nicméně pro film jsem stále neměl využití. Samozřejmě, mohl jsem koukat na filmy, ale to mě ještě více nutilo nějaké filmy nebo videa tvořit, či se na nich alespoň podílet. Naštěstí jsme s mamkou našli (teda mamka našla) jeden příměstský tábor zaměřený na vytváření filmu s mladými dětmi. Ten tábor se mi líbil ze všech dosavadních nejvíc. Bylo nás tam asi 10 a 2 mladí kluci, kteří nás učili. Pamatuji se, že jsme točili něco jako kriminálku, a nějakým záhadným způsobem jsem se zhostil střihu, protože mě bavila policie a obecně zákonodárná činnost, a chtěl jsem si do toho dát svoje obrázky a podklady. Říkáte si, že jsem to musel střihat v movie makeru, ale ne. Nebudete tomu věřit, ale “stříhal” jsem v powerpointu. Objevil jsem totiž přechody, efekty textu a obrázků, možnost přidat hudbu. Připadal jsem si jako mistrovský střihač. Není žádným překvapením, že ve výsledném snímku můj střih nebyl použit :D. Proč to ale vyprávím? Bylo to první znamení, že bych se mohl věnovat filmu, že tenhle směr mě bude bavit, a objevil jsem i kouzlo úpravy videa. Ale co čert nechtěl, následující rok se camp nekonal, a to znamenalo najít náhradu.
Už ani nevím jak se to stalo, ale myslím že mamka mi říkala, že našla nějakou agenturu, která se uměním obecně zabývá, a má tam právě i ten můj film. Řekl jsem si, proč to nezkusit a tak jsem jel. Jenže ne, že bych jel na nějaký český turnus, já jel rovnou do Chorvatska, na první turnus, který byl ve vile, v Šišanu. No a aby toho nebylo málo, vzal jsem to i do Bratislavy, protože se mi nechtělo jezdit do Česka, chtěl jsem zažít něco nového.
I když moje první Ambrozka není jedna z mých nejlepších, protože jsem se neuměl chovat, tak jsem nad ní nezanevřel. To nasazení od rána do večera, teorie filmu v tom smyslu jaké pozice se u něj nacházejí a co dělají, to nadšení pro věc a pro to něco dělat, a i technika všude kolem nás, mě naprosto fascinovalo – byl jsem v ráji, ve svém živlu. Ačkoliv jsem byl dítě, které nemělo disciplínu, nebylo dvakrát poslušné a bylo otravné (i když tato vlastnost mi zůstala pravděpodobně dodneška), lidi na turnuse se semnou bavili, a to bylo pro mě prostě úžasné. Byl jsem naprosto šťastný.
Proto jsem se i těšil do Blavy, na kterou rád vzpomínám. Zde jsem si vyzkoušel herectví, které není vůbec špatné, ale tady jsem si pochopil, že se chci věnovat kameře nebo střihu. Možná tehdy jsem si řekl, že herectví budu dělat amatérsky a pro zábavu. Poznal jsem lidi, na které nikdy nezapomenu. S jedním jezdím na Ambroziády i dnes, ačkoliv on už je lektor :), a dokonce jsem nedávno potkal Mišku, se kterou jsem byl právě v onom hereckém ateliéru a zjistili jsme to náhodou až na letošním Jihlavském turnuse.
V březnu roku 2016 jsem se přihlásil do pořadu Metrobus, který natáčí o pražské dopravě. Jelikož jsem měl už svojí videokamerku a nějaké zkušenosti z Ambroziády, věřil jsem si na to. Výsledkem je YouTube kanál, s bezmála 5 tisíci odběrateli, který měl v době mého nástupu něco kolem 1 800 odběratelů. Jsem 2. nejstarším členem, a věnuji se právě především střihu a kameře. V posledním roce jsme taky navázali spoustu spoluprací s dopravními institucemi a dopravci, a na to jsem velice hrdý. Za tu dobu jsme se taky ze čtyř členů rozšířili na něco kolem deseti redaktorů, scénáristů, kameramanů a střihačů. Ačkoliv se to nezdá, dělám to pro radost. Jsme prostě grupa fanoušků dopravy, kteří tento svět chtějí přiblížit lidem “hromadnou dopravou nepolíbeným”, a já si na tom navíc můžu zkoušet nové věci, které jsem se naučil ve střihu.
Ambroziáda mi dala směr, dobrý směr. Díky ní vím, co chci dělat, a jdu si za tím. Pomohla mi nabrat zkušenosti, a věřit si. Z filmového fanouška se ze mě za 5 let života s Ambroziádou stal student oboru Filmové a televizní produkce. Dala mi ale i radost a velké přátele, které jsem neměl šanci na všech předchozích táborech dohromady poznat.
Jen bych chtěl ještě říci lidem, děckám kteří jeli na Ambrozku poprvé a nebylo to úplně tip ťop, aby na ní nezanevřeli, aby to zkusili dál, protože já jsem nezanevřel, a dnes nejezdím už na žádné jiné tábory, než na Ambroziády, protože mi dává víc, než všechny jiné campy dohromady. Díky, že jste to dočetli :3
Franta Dohnal