Vstávat kolem šesté, zajít pro čerstvé rohlíky. Připravit snídani, do sedmi musí být vše perfektní. Odmýt talíře, rychle se najíst a jde se chystat oběd. Potom zase nádobí, vytřít chodby ve třetím patře, doplnit toaleťák na dívčích a jít se zaškolit na výpomoc technikovi s večerním programem. Po večerce účastníků zamést sál a vynést všechny koše.
Při rozhovorech se staršími účastníky o jejich další cestě v Ambrozii slýchávám otázku – proč? Proč bych měl(a) tohle všechno dělat?
Jednoduché.
Tým praktikantů je ta nejsehranější a nejzábavnější skupina na celém turnusu. Možná nemáte rádi práci v kuchyni, ale najednou vás tam je pět, hraje hudba, tančí se, zpívá a škrábání několika kilo brambor se promění v nezapomenutelnou choreografii. Možná jste nikdy před tím nevytírali tolik metrů čtverečních, ale na protější straně chodby je kamarád se stejným úkolem a v zápalu rozhovoru vám práce uteče v mrknutí oka. Na konci dne ležíte unaveně na starých žíněnkách mezi lidmi, z nichž jste většinu potkali před pár dny, ale smějete se zdánlivě nepochopitelným nesmyslům z plných plic, jako byste se znali už několik let… Na Ambroziádách je spousta různých seskupení lidí – účastníci v ateliérech, oddíloví vedoucí, spřátelení lektoři… Ale zdaleka nejbližší si skupina, která si odnese ze všech nejsilnější společné zážitky…jsou právě praktikanti.
Velká spousta současných lektorů a členů vedení začínala úplně stejně. Domněnka, že si většina personálu praktikantů neváží, je zcela mylná. Popravdě, začínala nás tak spousta. Není špatné si vyzkoušet fungování turnusu od úplného základu, spolupráci v týmu a snášení autority. I když se to na první pohled nemusí zdát, můžete získat zkušenosti, které se budou jednou hodit. Ať už v budoucnu budete chtít dělat vedoucí krámku/provozu/programu, spolupracovat se spolužáky v týmu na důležitém projektu nebo potýkat se s nadřízeným v prvním zaměstnání – třeba s uměleckým ředitelem v divadle. Praktikanstvím si prošlo velké množství našich současných skvělých lektorů, a dokonce i hlavních vedoucích. Zkuste se někdy svých oblíbených členů personálu zeptat, jak začínali. Často vás překvapí…
Léto 2019
Vánoční Ambroziáda 2009
Kromě umění a potkávání stejně divných lidí, je Ambrozia jedinečná platforma, která dává nekonečné možnosti těm, kteří o ně stojí. Je jedno, jestli ani nejste plnoletí, jestli ještě ani nemáte maturitu, tady se hraje jenom na to, co ve vás je – ať už umělecky, organizačně nebo myšlenkově. Já začínala na Ambroziádě jako praktikant před šesti lety, prošla si spoustou pozic až k podílení se na vedení největších pražských turnusů a na vzniku nového Festivalu Ambroziádních filmů. Teď studuji mezinárodní právo na jedné z předních evropských univerzit, a ještě jsem neposlala žádný motivační dopis a neprošla žádným studijním nebo pracovním pohovorem, kde bych Ambroziádu nezmiňovala nebo se mě na ni někdo na základě životopisu nezeptal. Není totiž obvyklé, aby se člověk v nízkém věku dostal k tak velkým zkušenostem. Ale Ambrozia tu šanci dává… A to se cení po celém světe, ve všech oborech.
Ambroziáda pomáhá spoustě lidem dostat se tam, kam chtějí. Ale taky bych jedním dechem ráda dodala, že stojí za to projít si tu cestu celou, od začátku. Vstoupíte tím nejzábavnějším možným způsobem do fenoménu, kterému se říká skutečný život.
Proč si tím procházet? Protože praktikant je ten nejlepší začátek. Protože praktikant je budoucnost.
Lucie Malá
