Matěj Polák: Přijímací zkoušky na DAMU

Čau čau čau, já jsem Matěj a momentálně jsem v 1. ročníku na DAMU, obor činoherní herectví. Pár lidí se mě ptalo, jaké je studium, jaké jsem měl texty na přijímačkách a jak vlastně vůbec probíhají. Proto jsem se rozhodl, že tu budu psát o svých přijímačkách a třeba si z toho někdo něco vezme. Věřím, že na Ambrozce je/bude spousta budoucích uchazečů.

Na přijímacím řízení ke studiu činoherního herectví jsou 3 vyřazovací kola. Pro každé kolo jsou jiné požadavky. V prvním kole jsou 3 texty monologů, 2 básně a 3 písně (1 lidová). Druhé kolo se skládá z písemného testu z kulturních znalostí s důrazem na divadlo, pohybové zkoušky, hlasové/pěvecké zkoušky a odpoledne je herecká zkouška z připravených monologů a dalších úkolů zadaných na místě. Třetí kolo obsahuje individuální úkoly a kolektivní etudy zadané na místě. Tyhle informace si ale můžete i podrobněji zjistit na oficiálních stránkách DAMU, kde je to lépe popsané – to si uchazeči důkladně přečtěte!

První a druhá kola jsou rozdělená do více dnů, protože uchazečů je hodně. Já, když jsem měl svůj první den, tak jsem byl v jedné místnosti s dalšími lidmi a čekali jsme, až se to vše odstartuje. Samozřejmě, že v celé místnosti byla (s prominutím) tréma jak prase. A ať jsi připravený/připravená jakkoliv, tak trému budeš mít určitě, s tím se nedá nic dělat. Po chvilce k nám přišla sekretářka katedry + pár studentů, kteří kontrolovali příchozí, jestli jsme všichni, jestli máme správný počet vytisknutých seznamů pro porotu a začali nás abecedně řadit do dvou skupiny (byly dvě komise).

Všichni jsme předstoupili před porotu, která se nám představila. Po představení měl každý vystoupit a říct své jméno, věk, střední školu/gympl a pokolikáté se daný člověk hlásí. A po úvodním slovu začaly přijímací zkoušky. Já byl z naší skupiny předposlední na řadě, takže jsem si dost dlouho počkal.

Bylo to tady. Byl jsem na řadě. Předstoupil jsem, pozdravil a čekal jsem, co si komise vybere z mých textů. Chtěli, abych si vybral sám monolog a ten zahrál. Ten jsem zahrál, pak si vybrali druhý. Nebuďte zaskočení, pokud Vás během výkladu komise zastaví či přeruší. Nemusí to totiž znamenat nic špatného, pouze to komisi stačilo, či Vám chtějí k zadanému textu přidat nějakou danou okolnost. Já například měl připravený druhý monolog se židlí, o které mi řekli, ať jí nepoužívám. V půlce monologu mě zastavili a řekli, ať pokračuji jako klaun. Závěr jsem měl zahrát jako přísný učitel matematiky. Pak jsem zarecitoval jednu báseň a zazpíval sloku lidovky a byl konec. 

Během příjímacích zkoušek se na Vás nemusí koukat jen komise, mohou tam být i samotní studenti, tak se nebojte. Studenti Vás neustále podporují a drží Vám palce. Nehledě na to, že i samotná komise je moc milá a není se čeho bát. 

Ve druhém kole toho je mnohem víc, ale stále se není čeho obávat. Začalo se psaním testu, který byl v podobě pojmů. Vidíte napsaný pojem a Vy napíšete vše, co o daném člověku/hře/události/… víte. Já v tuhle chvíli vzal techniku – „napiš všude něco“. Prosím Vás, jen neberte tuto techniku až příliš vážně. Když tam napíšete absolutní blbost, tak ona ta blbost si Vás klidně může dohnat a budete na ní klidně i znova odpovídat.

Následovala pohybová zkouška, můj kámen úrazu. Abych pravdu řekl, tak jsem měl (a mám) ohromný problém i se samotnou hvězdou a stojkou. Důležité ale je to umět překonat a zkusit to, i když to dopadne špatně. Na „pohybovce“ je toho hodně, ale je to zábava. Budete například opakovat taneční choreografii, kterou Vám pedagožka předvede, budete hrát groteskní etudu, projít tělocvičnu uhlopříčně normální chůzí, či udělat dvě hvězdy za sebou (to moje nebyly moc hvězdy, ale spíš překulení). 

Na „hlasovce“ je toho také spousta. Budete (opět) zpívat a recitovat básně, číst článek, vysvětlovat přidělené pořekadlo, říkat vtip (pro mě, jako pro člověka co si nepamatuje vtipy, to byl opravdu oříšek), atd. 

Moje odpolední herecká zkouška spočívala v zahrané situaci s další uchazečkou. Měli jsme si vybrat jeden z předmětů, který před námi ležel a měli jsme vymyslet během pár minut situaci, zahrát ji, zbytečně moc nemluvit, věc musela mít svoje opodstatnění, muselo to mít pointu. Abych pravdu řekl, tak z tohoto zadání mám doteď špatnou vzpomínku, jelikož se nám situace moc nepovedla (z mého pohledu). Pak jsme tam přišli celá skupina a hráli jsme zoologickou zahradu, každý člověk byl jedno zvíře. Zvířata měla na sebe reagovat a měla reagovat na zadané situace. Posléze si komise volala jednotlivě lidi, já mezi nimi nebyl. 

Ve třetím kole nás bylo 22, již všichni co zůstali. Každý člověk měl mluvit o nějaké své oblíbené knížce, případně komise měla dotazy na neznalosti z vědomostního testu. Pak jsme měli hrát seniory v domově důchodců, opět jsme měli reagovat na sebe a na zadané situace. Posléze nás dali opět do dvojic. Byl nám přidělen krátký text, který jsme se měli naučit a zahrát ho v nějaké situaci. Zajímavost – byl jsem do půl těla nahý. Poslední úkol bylo rozloučení vojáků, kteří byli odvoláni na Sibiř a měli se rozloučit se svými milými. Ve finále se s námi komise rozloučila, namotivovala nás na naší umělecké cestě a my odešli. Tím pro mě skončily přijímačky a já po pár dnech dostal mail, že jsem byl přijat.  

Abychom si rozuměli, proč zde nevypisuji, co jsem měl přesně za texty a jak jsem reagoval ve výše jmenovaných úkolech. Jedná se o to, že všechny ty texty a reakce na úkoly, mají vycházet hlavně z Vás! To, co jsem tam dělal já, je v podstatě jedno. Každý uchazeč se musí během své přípravy zamyslet sám nad sebou a odcházet z přijímaček hlavně s dobrým pocitem, že jste pro to udělali vše. Kdybych Vám prozradil, co jsem tam dělal, tak Vás to může třeba svést někam jinam a bude to práce na nic. 

Důležité je si taktéž uvědomit, že každý rok otevírají ročník zcela jiní pedagogové. Proto třeba výše zmíněné úkoly ani nemusíte dělat, každý pedagog vyžaduje či hledá něco jiného. 

Rád si s Vámi o tom někdy popovídám na nějakém ambroziádním turnuse. Důležité hlavně je nepodcenit přípravu, důkladně si přečíst stránky školy DAMU a nastoupit se sebevědomím, ale zároveň i s pokorou.

Snad tento článek k něčemu byl a aspoň někomu pomohl. Díky za přečtení a vidíme se na Ambro! Anebo se uvidíme ve škole 🙂

Zlom vaz! Matěj Polák