“Mami, chtěla bych být slavná! Chci, aby se o mně jednou psalo. Chci být herečka.“ Takhle nějak zněla slova malé Sáry.
Nicméně, dovolte mi, abych se vám alespoň trochu představila. Jmenuji se Sarah Kreuzigerová. Je mi 19 let a studuji konzervatoř v Praze. Já vím, tohle vám o mně nic moc neřekne. A proto možná bude jednodušší se popsat, jako: “dívka, která nikdy nevěřila, že něco dokáže, ale přesto o všem snila.”
Snem to všechno začíná
Když totiž o něčem dokážeme snít, není nemožné, abychom ten sen nemohli v budoucnu i žít. Jediné, co pro to musíme udělat, je mít víru a odhodlání si za svým snem jít a nikdy se ho nevzdat. A to i v případě, že o sobě začneme pochybovat.
Já začínala jako malá holka s modelingem. Bylo mi pouhých deset let, kdy mě mamka přihlásila do soutěže krásy. Konkrétně do Fotomodelky roku 2013. Samozřejmě jsem nic nevyhrála, ale byla to moje úplně první zkušenost s vystupováním před lidmi, a protože mě to tak nadchlo, jela jsem s tou agenturou asi o dva roky později i na modelingový tábor, kde jsme, kromě přehlídky, natáčeli také reportáž do Karlovarské televize. A to bylo takové moje první uvědomění, že film, kamera, moderace a všechno to kolem je něco, co by mě v budoucnu mohlo bavit. Takže jsem k modelingu v roce 2016 přidala i Ambroziádu, kterou mamka objevila na internetu.
Ambroziáda mi pomohla ve všech směrech
Dodnes si pamatuji, jak moc jsem se bála poprvé na Ambroziádu jet, a to jsem tehdy ještě netušila, že právě ona bude náplní mého života a také jeho radostí. Ambroziáda mi totiž pomohla ve všech směrech. Dá se říct, že díky ní jsem odbourala trému. Dokázala mluvit na kameru a vlastně mi začala neskutečně dodávat sebevědomí. Modeling mi totiž sebevědomí vždycky srážel. Už odmalička tam na mě byl kladen nárok toho, že musím být nejlepší a nejhezčí. Prošla jsem si dohromady třemi soutěžemi krásy, mezi nimiž byla i Miss České republiky. A každé další odmítnutí byla jedna velká rána. Dále jsem prošla nespočtem módních přehlídek, a ne každá byla procházka růžovým sadem. Jednoduše, ztratila jsem naději, že jednou uspěji.
Ale pak tu byla Ambroziáda, která mi ukázala, že to jde, že nic není nemožné. Byla a stále je pro mě takovým motorem, který mě žene dál dopředu za svým snem.
No vážně. Díky ní jsem si zahrála epizodní roli v pár filmech. Objížděla všelijaké castingy. Rozhodla se z osmiletého gymnázia přejít na konzervatoř a přestěhovala se do Prahy, ale hlavně si našla ty nejlepší kamarády na celý život. Začala jsem jezdit jako účastník, pak jsem jezdila tři roky jako praktikant a teď jsem oddílový vedoucí, který mě neskutečně naplňuje. Ten pocit, že někomu mohu ukázat směr a více ho přiblížit k jeho snu je k nezaplacení!
Tudíž, opravdu se nebojte riskovat. Já sama zažila hodně pádů. Tolikrát jsem neuspěla, ale nikdy jsem to nevzdala a možná proto jsem teď tam, kde jsem. Neříkám, že jsem někde daleko, ale dělám to, co mě baví a naplňuje. A to je to nejkrásnější, čeho člověk může dosáhnout.
Ovšem za to všechno ale vděčím podpoře od Ambroziády, a taky mojí mamince, která mým snům věřila vždy se mnou. A v neposlední řadě je to samozřejmě i píle, bez té bychom se nikdy nikam nedostali. Štěstí totiž není všechno. Ale nebojte, každý malý krůček vás někam posune. Jen neztrácejte naději a věřte tomu. Můžu vám slíbit, že každý malý úspěch pro vás bude motivací k dalším úspěchům.
Takže svůj život zkuste nesnít, ale místo toho, žijte ten svůj sen. Riskujte a pracujte na sobě. Vše se vám včas vrátí formou radosti ze sebe samého. Je vždy totiž lepší něco zkusit, než to nezkusit a pak toho litovat.
Vaše Sárča.