Přemýšleli jste někdy o tom, co je pro vás v životě tak důležité, že byste se toho nevzdali? Máte něco, co je pro vás první myšlenkou po ránu a poslední myšlenkou před spaním? Pro někoho jsou to kamarádi, pro někoho rodina, někdo zase holduje sportu. Pro mě je to umění. Divadlo. To magické místo, kde je vše možné. Prostor, ve kterém se z vás stává jiný člověk, či divák, nahlížející do životů jiných. Místo, které vás naučí empatii, lásce, smutku… Místo, které si zamilujete.
Setkávat se s negativním pohledem na umění je v moderním světě téměř běžnou praxí. Mladí lidé sedící za počítačem a hrající hry, které vás ve volných chvílích zbaví nudy. Je na tom něco špatně? Ne, samozřejmě že ne. Nás na Ambroziádě však spojuje něco jiného. Spojuje nás láska a chtíč dělat něco, co je naším snem. Na Ambroziádě, kterou jsem si prošel přes účastníka, oddílového vedoucího, až na lektora herectví, bych jednu ze svých prvních hodin začal asi následovně:
Zavři oči a představ si místo, kde jsi nejšťastnější. Představ si místo, kde tvá fantazie nemá žádné hranice. Je to divadlo? Pak jsi tady správně!
A přesně o tom to je. Setkávat se s nepřijetím vašich snů je normální. Přijmout to, co chcete dělat, je důležité jedině pro vás. Určit si cíl a mířit ještě výš! Já se v životě setkal hned s několika negativními zážitky ohledně mých snů. Když je vám 12 a jste mezi kluky, co chodí hrát po škole fotbal, co nedělají o přestávkách nic jiného, než že řeší nové úspěchy v té a té hře, jste jediný, co sedí v lavici a představuje si, jaké to je, stát ve světle reflektorů a mít pozornost celého světa, jste prostě divný. Tak to je. Vy ale víte, že na to máte! Víte, že chtít dělat umění není špatně.
Osobně jsem se s divadlem poprvé setkal, když mi byly čtyři roky. Rodiče mě chtěli dát na dráhu sportovce, opravdu se snažili, ale vy, co mě znáte, nebo i vy, co mě třeba jednou poznáte, už asi tušíte, že tato cesta dvakrát správná nebyla. Věnoval jsem se nějakou chvilku zároveň divadlu i sportu, převážně plavání, ale po několika měsících mě tento rozpůlený život nebavil. Rodiče pro mě vždy byli, jsou a budou tou největší oporou, proto jsem mohl skončit s plaváním a naplno se věnovat divadlu. Tohle byl přesně ten moment, který určil mé budoucí já. Moment, který mi ukázal, že divadlo bude mou životní vášní. Pro vás to může být stejné a nezáleží na tom, zda tento moment přijde, když poprvé navštívíte nějaký dramaťák, když poprvé stoupnete na jeviště, anebo když navštívíte Ambroziádu, která vám nejen dá ten nejlepší týden prázdnin, nespočet zážitků a obrovský posun ve svém oboru, ale hlavně přátele na celý život. Věřte mi, mluvím z vlastní zkušenosti.
Nenechte se odradit svým okolím, nenechte se zmást sami v sobě, nedovolte nikomu zničit vám vaše sny. Ještě před rokem by mě nenapadlo, že letos budu psát článek na ambroziádní blog z pozice lektora, nenapadlo by mě, že budu zakládat vlastní divadelní projekt (mimochodem s kolegyní, se kterou jsem se seznámil před šesti lety na Ambroziádě), že se budu hlásit na svoji vysněnou školu a že ať už se tam dostanu nebo ne, vím, že v životě budu dělat divadlo. Stejné nastavení můžete mít i vy. Je to všechno jen na vás. Jak bylo řečeno v mém úplně prvním samostatném lektorském počinu na Ambroziádě v Brně – Stačí chtít.
Mějte se krásně, opatrujte se a běžte za svými sny! Těším se na vás na letní Ambroziádě 2021!
Váš Šimon <3