Asi bych ještě před pár měsíci nevěřil, že se prvním kusem našeho kapelního stejnokroje stanou roušky 😀 . Dodržování bezpečných rozestupů je občas trochu otrava, ale naštěstí kurt poskytuje dostatek prostoru, takže nás nic nebrzdí. Jen doufám, že trávník přežije naše běsnění a nezůstanou po nás vyšlapané díry. Naštěstí nás vždycky včas vyžene automatické večerní zavlažování trávníku, které my, ani nástroje příliš neoceníme. Vždycky potěší, když se náhodný kolemjdoucí či cyklista zastaví, doposlechne písničku a odmění tento fragment živé kultury potleskem…
Nakonec je to větší radost, než být zalezlý ve zkušebně a není vyloučeno, že budeme v takovém režimu pokračovat i dál. Brzy snad bez roušek!