Štěpán: Musím říct, že to byl neuvěřitelný zážitek a obrovská zkušenost, protože jakýmsi způsobem se člověk dostane někam, kam se normálně nedostává. Sám jsem vlastně nevěděl, do čeho jdu. Když jsem šel na pohovor, nebo jsem si to alespoň myslel, že jdu na pohovor, tak se mě paní vedoucí zeptala, jestli mám u sebe úbor a mohu nastoupit na dvanáctku. Pro jistotu jsem ho u sebe měl, nastoupil jsem a učil jsem se za pochodu.
Na začátku jsem z toho byl docela vyjukanej, ale přiznám se, že jsem vděčný za to, že jsem si to prožil. Nikdy jsem nečekal, že budu dělat něco takového.
Snažil jsem se pacientům předávat svou energii a dostával jsem ji od nich zpátky. Jsou i situace, kdy s lidmi v nemocnici musíte začít hrát, takže to pro mě byla taky taková role.
V pondělí jsem se se všemi rozloučil loutkovým představením, protože už se vracím do svého obvyklého provozu. Mám teď před sebou už konečně divadelní plány. Začal jsem zkoušet v divadle Mana ve Vršovicích představení MASH, podle toho seriálu. A vypadá to, že mě za dva týdny čeká první čtená zkouška ještě jedné inscenace, kde bych měl hrát hlavní roli.
V úterý 27.4. jsme po 2měsíčním odložení odehráli „Oživlé výlohy“ ve spolupráci s Cirka La Putyka. Ti založili iniciativu Kulturu nezastavíš, a vymysleli tenhle projekt – je to „bezpečné divadlo“ za sklem do ulice. Stal jsem se součástí, dal jsem dohromady skupinu performerů a založil jsem Panosféru. Přišla strašná spousta lidí, bylo to nádherný!
Také jsem instaloval výstavu loutek na Kavčích horách v centrálním parku Café na půl cesty.
Zaplať pánbůh se vracím zpět!