Kromě toho, že jsem v Ambroziádě našla svou druhou rodinu (Já vím, že to slyšíte pořád dokola… Ale ono to opravdu tak je!), před několika lety mně pomohla, když jsem tehdy ještě jako studentka pedagogické fakulty hledala svůj styl učení.
Než jsem začala v Ambrozii lektorovat, byla jsem zvyklá pouze na výuku dospělých a moc jsem nevěděla, jak s mladšími ročníky komunikovat, aby je mé hodiny bavily. To se naštěstí po pár Ambroziádách změnilo a teď (doufám!) dokážu vést výuku všech věkových kategorií.
Online výuka – Rovnocenný partner?
V tomto příspěvku bych se s vámi chtěla zamyslet nad dvěma otázkami, které, myslím, spoustě z vás běží hlavou. Začněme tou první: Jak se vypořádat s někým oblíbenou a někým zatracovanou online výukou?
Teamsy, Meety, Zoom, Google Classroom a další aplikace se staly neoddělitelnou součástí našich dní. Z pozice učitele říkám: Není to ideální. Loni v březnu jsem určitě nebyla jediná, kdo celý systém online výuky pojal jako možnost profesního rozvoje. Nové aplikace, nové metody, nové prostředky. Jenže už se to táhne dlouho. Chybí kontakt s lidmi, a to obzvlášť, pokud si ho jako já, užíváte. Není to lehké ani pro jednu stranu “obrazovky počítačů”. Vzájemně si tedy pomáhejme, abychom to ještě těch pár týdnů vydrželi. Jak na to?
1) Mluvte!
Některá látka vás baví více, některá méně. Někdy jste si v odpovědích jistější, někdy tápete. Někdy náladu máte, někdy ne. Každý účastník Ambroziády ale potvrdí, že není špatné odpovědi. A to se netýká jen vyjadřování názorů. Nikdo vás nebude trestat, když neodpovíte stoprocentně správně. Navíc se vám dostane vysvětlení, což pomůže vám i spolužákům. Hlavně se vyhněte “mlčení” – pro učitele není nic horšího než poslouchat mlčení na druhé straně obrazovky.
2) Berte situaci jako netypickou!
Není pochyb, že se systém vzdělávání výrazně změní. Online výuka přinesla jistá obohacení, nové metody a způsoby, které mnohé usnadní. Jak jsem již psala, přicházíme o kontakt s lidmi, což neslouží nikomu a ničemu.
Berte to celé jako přechodné. I když vás bude zase hrozně otravovat ranní vstávání a cesty do školy ještě před rozedněním, vzpomeňte si na výhody osobního kontaktu – jak ve školním roce, tak na našich milovaných Ambroziádách.
3) Všechno berte jako výhodu!
Přiznávám – občas, vlastně stále více – jsou dny, kdy síly dochází. Kdy mně tolik chybí přijít před plnou třídu, navázat oční kontakt, o přestávce si dát v kabinetě kávu s kolegy a probrat vše možné i nemožné. Nicméně je to optimismus, co nás žene dopředu, takže si na systému vzdělávání nacházejte (nacházejme) výhody – při samostatné práci rozvíjejte kritické myšlení, procvičujte si práci se zdroji, rozlišujte mezi podstatnými i nepodstatnými informacemi. To všechno se vám bude jednou hodit na vysoké škole, v zaměstnání i v životě.
4) Sepište si, na co se těšíte, až se otevřou školy!
Díky tomu jsem poměrně dobře “přežila” první karanténu, kterou jsem zahájila sepsáním seznamu bodů, které jsem chtěla podniknout, až dojde k uvolnění opatření. Udělejte to taky tak, sestavte si seznam toho, co máte rádi, co vám chybí a na co se těšíte. Když na vás dojde splín, tak si tyto body připomeňte a vyhlížejte světlo na konci tunelu. Je to povídání si se spolužáky? Jsou to skupinové práce? Je to vypracovávání projektů? Všechno zase brzo bude!
Nebojte se rozhodnutí!
Nás, co jezdíme na Ambroziádu, podle mě spojuje taková ta neustálá aktivita a touha podnikat něco nového. Nechceme si nechat život utíkat mezi prsty, chceme ho žít naplno. Pracujeme, vzděláváme se, bavíme se, poznáváme nepoznané. A když přijdou chvíle klidu (kterých je teď více než dost!), přemýšlíme nad věcmi, které by nás normálně nenapadly. Všechno probíráme z tisíce různých úhlů pohledu, vymýšlíme si leckdy nelogická vysvětlení. Máme ovšem větší možnost poznat sebe sama.
Spoustu z vás jistě čekají různá rozhodnutí – jaký směr budoucnosti si zvolit, kam se vydat na střední nebo vysokou školu, do jakého města jít. A spousta z vás určitě uvažuje nad tím, jestli si zvolit umělecké zaměření, nebo ne. Také jsem o tom kdysi uvažovala, nebyla si jistá, psala si tabulky s argumenty pro a proti, abych se nakonec rozhodla nechat si umění jen jako vedlejší obor studií a volnočasovou aktivitu. Jenže postupem času a vlivem různých okolností začalo být umění zase větší a větší součástí mého života a proniká i do mých pracovních aktivit.
Co z toho tedy plyne? V životě jsou různé milníky, kdy si volíme, kam dál. Nic ale není konečné, vždy svá rozhodnutí můžeme postupem času upravit tak, aby byla pro nás vyhovující a abychom se cítili šťastní. Proto se nebojte ROZHODNOUT SE podle svého nejlepšího úsudku, nezapomínejte ani na emoce. Výhodou dnešní doby je, že můžeme kombinovat různé profese, nejsme celoživotně vázaní jen k jednomu místu, díky možnostem cestování a komunikace nejsou žádná dvě místa příliš vzdálená.
Osobně jsem šťastná, že mohu kombinovat učitelskou profesi s dalšími “vedlejšáky”, stále mám změnu, stále mě to baví. Právě proto si letos budu dávat od lektorování pauzu, na Ambroziádách mě jako programovou vedoucí uvidíte běhat po chodbách s papíry, tabulkami rozvrhů a večerních programů. A já se na to hrozně těším!