Jak to celé začalo
Jmenuji se Viktor Skarpíšek, je mi 18 let a studuji na Církevním gymnáziu Německého řádu v Olomouci. Na Ambroziádu jsem poprvé přijel jako účastník v roce 2018. Během uplynulých dvou let jsem se zúčastnil několika letních a podzimních turnusů v pozicích účastníka, praktikanta a oddílového vedoucího. Ve volném čase se věnuji herectví a vedu vlastní divadelní soubor. Tímto článkem bych vám chtěl popsat svou cestu na Ambroziádu i k umění celkově.
Všechno to začalo v roce 2014, kdy už jsem druhým rokem studoval na gymnáziu. Blížil se čas Vánoc a pravděpodobně největší kulturní akce ve školním roce – Vánoční akademie. Každý z nás určitě takovou akademii či besídku zažil. Ačkoliv se jednalo o večer pořádaný spíše pro studenty, jejich rodiny, zaměstnance a pedagogy gymnázia, pro náš ročník to byl večer velmi významný. Jednou v roce jsme totiž měli příležitost předvést nějaký umělecký počin pro další lidi než jen naše spolužáky. V našem podání to konkrétně znamenalo divadelní představení.
Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Byla hodina češtiny a my teprve přemýšleli jak dál. Věděli jsme, že něco chceme připravit, ale nevěděli jsme co. Žádný z návrhů na známé příběhy nebo autory se nám nelíbil, a proto jsme se rozhodli učinit kompromis. Napsat vlastní divadelní hru. Paní učitelka stála u tabule a fixou psala veškeré nápady na postavy, jejich charaktery, zápletku v ději, či na prostředí. A my, abychom si to udělali ještě zajímavější, jsme se rozhodli dát všechny nápady dohromady. Světe div se – fungovalo to! Práci scénáristy jsme si rozdělili mezi čtyři z nás a následně dali části za sebe tak, aby navazovaly. Funkčnost věci pak upravila paní učitelka, nicméně s co nejmenším zásahem do našeho autorství. A tak spatřila světlo světa naše první autorská divadelní hra. Nese název Vyšetřování vraždy Santy Clause. Pro představu: v ději byly vyslýchány Sherlockem Holmesem a paní Watsonovou postavy jako např. Láďa Hruška, Glum z Pána Prstenů, Dracula, Taťka Šmoula atd. Představení sklidilo úspěch a my byli motivovaní tvořit dál.
Roky plynuly a my s každou Vánoční akademií nazkoušeli nové autorské kusy, většinou vždy s vánoční tématikou.
Divadlo EHM
Zlomovým bodem se pro mě stal rok 2018, kdy jsem se rozhodl, že tohle je to, co chci v životě dělat. Bavilo mě psát příběhy, vystupovat v nich, vytvářet vtipné nebo dramatické situace, dokázat lidi rozesmát i zamyslet se. Už mi bylo líto soustředit veškerou uměleckou tvorbu a realizaci do tří měsíců v roce. A tak vznikl projekt Divadlo EHM (=Evidentně Herecký Materiál, čti s nadsázkou).
Divadlo EHM tvořila sestava studentů našeho tehdejšího prvního ročníku vyššího stupně gymnázia, která měla zálibu v herectví, chtěla vystupovat častěji a zkoušet nové věci. Oprostili jsme se od vánočních témat, a aniž bychom potřebovali nějaké finanční či jiné prostředky, začali jsme pracovat. Zkoušeli jsme v učebnách po vyučování a dopředu nás hnala vášeň pro divadlo a motivace přinést něco nového. Já osobně jsem cítil, že tohle pro mě znamená víc, než cokoliv předtím a chtěl jsem divadlu věnovat svých 100%. Proto jsem také poprvé zavítal na Ambroziádu.
První Ambroziáda
Z domovské Olomouce jsem odjel na 1. Pražský turnus Letní Ambroziády 2018 se záměrem dozvědět se víc o herectví, abych své zkušenosti mohl předávat kolegům v divadle a učinil náš projekt zajímavějším. Byl jsem sám v Praze, nikoho jsem neznal a už vůbec mě nenapadlo, že by mi takový týden mohl změnit život.
Poprvé v životě jsem ucítil, jaké to je, když lidi něco spojuje. Byli jsme všichni odlišní, ale přitom jsme si byli velmi blízko. Po chodbách se zpívalo a hrálo, bez ohledu na to, jak je v tom kdo dobrý. Prostě jsi znal písničku a chtěl se přidat? No jasně! V hodinách s panem Václavem Krejčím jsme před sebou pantomimicky hráli prostitutky a neměli jsme důvod se stydět. Věděl jsem, že ačkoliv mě v tu chvíli v tichosti pozoruje několik lidí, které znám asi den a pár hodin, nemám se čeho bát. Myslel jsem jen na to být sám sebou.
Kdybych měl vybrat jednu věc, kterou mě Ambroziáda naučila (a že jich je sakra hodně), tak by to bylo právě být sám sebou. Protože přesně to tady můžete. Nikdo vás nebude soudit. Nikdo se na vás nebude dívat skrz prsty nebo se vám smát. Za jednu velkou rodinu se Ambro označuje z mnoha určitých důvodů a tohle je jeden z nich. Ke konci této části bych chtěl poděkovat všem mým kolegům a kolegyním z onoho týdne. Jsem vám všem moc vděčný za to, jak jste mě vzali mezi sebe a za to, že jste mi ukázali, o čem je Ambroziáda a umění celkově. Díky!
Pár slov závěrem
Je rok 2020 a mě čekají přijímací zkoušky na DAMU, maturita, poslední sezóna našeho divadla (které se my – původní členové – budeme účastnit). Za posledních pár let jsem poznal spoustu umělců, viděl spoustu představení, zažil mnoho turnusů a zjistil, co mě naplňuje. Vám bych chtěl závěrem mého článku říct, že pokud je něco, co vás naplňuje, dodává vám energii a nutí vás ráno vstávat, běžte si za tím a věnujte se tomu. Je jedno kolik vám je let, jestli jste holka nebo kluk a jestli se na to „hodíte“ nebo jestli to k vám „sedí“. Dělejte to, co vás baví a to, při čem jste sami sebou. Pro mě je to divadlo. A pro vás?