Buďte zdrávi! Jak jsem slibovala, mám pro Vás druhý díl mého článku. Doufám, že se Vám první část líbila a jestli jste ji ještě nestihli přečíst, najdete ji TADY.
V druhé části článku bych se ráda zaměřila především na komunikaci, empatii a další poznatky z mého života. Opět bych chtěla zmínit, že se jedná pouze o mé životní zkušenosti, ale určitě se mohou v určitých ohledech hodit i Vám.
BOD 4: Správná komunikace tvoří dobré vztahy!
V posledních letech, ale především v posledním roce, jsem se setkala s tím, že je nutné komunikovat s lidmi online. Každý z nás to jistě poznal na vlastní kůži. Hledáte práci nebo brigádu? Nejprve napíšete dané firmě email a zašlete další podklady, většinou životopis nebo motivační dopis. Když chcete jet na Ambroziádu jako praktikant či oddílový vedoucí, většinou kontaktujete hlavního vedoucího například skrz messenger nebo email s jednoduchým dotazem. Zdá se to jako běžná věc, na které není co zkazit. Ale i tak jsem se již několikrát přesvědčila o opaku.
Pokud jste v létě na Ambroziádě a chcete si příště vyzkoušet jednu ze zmiňovaných pozic, jdete za hlavním vedoucím, slušně pozdravíte, sdělíte svou prosbu či dotaz a případně poděkujete. Když ale využijete online komunikaci místo té osobní, měli byste postupovat naprosto stejně. Často se totiž mně i kolegům stává, že nám přijde zpráva, která nás šokuje. Nejen, že v ní není žádný pozdrav, ale ani slušně sepsáno, co daný člověk požaduje. A poděkování na závěr se zřejmě ztratilo v éteru. Člověku pak zůstane hlava stát, kam se komunikace dostala. Je přece rozdíl, když píšu svému kamarádovi, jestli jdeme ve tři ven nebo nějakému dospělému, jestli by mě mohl zaměstnat. To nejhorší ale teprve přichází. Dnešní doba je zrychlená, okolí nás tlačí k rychlejším výkonům, rychlejšímu dokončení vzdělání nebo rychlejšímu založení rodiny a budování kariéry. Občas je ale lepší trochu zpomalit a nejprve si rozmyslet, jaký bude náš další krok. Například v komunikaci na sociálních sítích. Když Vám totiž někdo neodepíše do 30 minut, není to konec světa. Proto není nutné psát hned další zprávu typu: „Haló, tak můžu nebo jak“ (ano, přesně tohle mi nejednou přišlo). Zaprvé je to nezdvořilé a za druhé toho člověka urážíte. Je důležité uvědomit si, že když někdo používá sociální síť jako komunikační kanál, neznamená to, že je na dané síti pověšený od rána do večera. Já osobně messenger používám spíše jako email, tedy že jej kontroluji třeba jen dvakrát denně a odpovídám na zprávy na které mám čas a vím přesnou odpověď. Proto prosím myslete na to, že online komunikace by se měla rovnat té osobní a nezapomínejte na slušné vychování (i při ťukání do klávesnice).
BOD 5: Dobrá rada práce nad zlato!
Už jste určitě někdy přemýšleli nad tím, že je čas najít si brigádu nebo praxi. Nebo vás k tomu popohnaly různé okolnosti ve Vašem životě. Každý z nás ale má pro výběr brigády jiná kritéria. Někdo se zaměřuje na místo, kde se brigáda koná, někoho zajímá časové rozložení a v mladém věku je velkým kritériem také honorář za danou práci. Na začátku si každý musí určit své priority a podle toho pak vybírat. Ač se to nezdá, je to velmi důležité. Já jsem totiž kdysi dávno měla jen jedno kritérium. Chtěla jsem dělat hlavně něco, co mě bude bavit. A tak jsem vyrazila na Ambroziádu jako praktikantka. Bylo mi jedno, že odměna není podmíněná a že tam trávím svůj čas celý týden v kuse bez žádné pauzy. Víte proč? Dělala jsem to, co mě bavilo. Nepřemýšlela jsem totiž vůbec nad tím, že z toho nemám žádné peníze a volný čas, protože jsem na Ambroziádě našla svoji druhou rodinu a přátele na celý život. Stejně bych ten čas ve skutečnosti nechtěla trávit s někým jiným.
Největší odměnou mi v tu dobu byl ten naplňující pocit na konci každého turnusu, kdy všichni brečí, protože se jim nechce domů. Protože jsem věděla, že jsem k tomu štěstí a spokojenosti všech dětí přispěla i svojí prací. A na tom záleží! Kromě toho, jak jsem již v první části vyprávěla, jsem se později stala vedoucí praktikantů a postupovala ve funkcích dál. Poznala jsem hodně zajímavých lidí, kteří mi pak dohodili jinou práci, která už honorovaná byla. Ale to nejdůležitější je, že jsem se naučila tolik věcí od tolika skvělých lidí, že jsem si až občas říkala, jestli bych vlastně já neměla platit jim. Někdy je totiž důležité uvědomit si, že peníze nejsou to, na čem záleží nejvíc. Že zážitky a zkušenosti, co Vám předají ostatní, jsou mnohem cennější než peníze. Vědomosti, které jsem na Ambroziádě získala, mi totiž do života přinesly mnohem víc, než jsem tušila. A proto moje myšlenka zní, že je někdy lepší dobrá práce nad zlato. Ne vždy je nutné pracovat pro peníze, ale pracovat, protože Vás to baví a učí Vás to něco, co se penězi ani vyměřit nedá.
BOD 6: Každá mince má dvě nekonečno stran!
Poslední bod, který pro Vás mám, je zaměřený na něco, co zjišťuji až v dospělosti. Ale jak se říká, nikdy není pozdě! Nebudu to už tolik rozvádět, jako v předchozích bodech. Dám Vám to spíše jako takový domácí úkol. Každý problém, hádka nebo konflikt se skládá z několik účastníků podílejících se na dané věci. Než začnete všem vysvětlovat, jak by se to podle VÁS mělo řešit, zkuste se na chvíli zamyslet nad tím, kolik lidí se na tom podílí a jak to asi vidí oni. Mají na věc stejný názor nebo ji naopak vidí jinak, pro vás nepochopitelně? Zkuste se objektivně zamyslet proč tomu tak je. Příště, až se sami dostanete do nějaké takové situace, zkuste se nejprve podívat očima druhých, pak vlastníma a následně podnikněte potřebné kroky. Zpětně si pak zhodnoťte, jestli jste se zachovali jako obvykle nebo se Váš přístup nějakým způsobem změnil. Jak se říká, dvakrát měř, jednou řež. Sto lidí, sto chutí a tak dále.
Pokud jste můj článek dočetli až sem, DĚKUJI. Vážím si toho. Snad Vám moje rady a tipy z mého života něco přinesou nebo nějak pomůžou. Tak či tak nezapomeňte, že jsme každý jiný, ale v něčem stále stejní. Buďte tedy slušní, uctiví, pokorní, empatičtí, a hlavně
DĚLEJTE TO, CO VÁS BAVÍ!
Vaše Nika